Střední část desek

Za střední část desek považuji plochu mezi dvěma kmitnami, které se při velice zjednodušeném uvažování a výpočtu z chvění tyčí a desek stanoví následovně:
Číselná hodnota 0,22 z určité délky, kupř. tyče, představuje vzdálenost čistého uzlu a hodnota 0,44 vzdálenost kmitny. Při aplikaci na housle o délce korpusu 355mm a menzuře desky 195mm lze určit přibližnou vzdálenost horní a dolní kmitny.

Horní kmitna bude ve vzdálenosti 195 . 0,44 = 86mm.
Dolní kmitna ve vzdálenosti (355 – 195) . 0,44 = 70mm.

Mezi těmito dvěma kmitnami dělám stejnou tloušťku desek, a to v podélném pásu o šířce přibližně střední vzdálenosti mezi effa otvory. Kolem kmiten se už desky začínají zeslabovat ke zvolené tloušťce okrajů. Důležité je podélné proměření a zpracování desek. Proměření a zpracování v příčném směru je obvyklé a méně důležité.
V těchto mých názorech se vůbec neuvažuje o tzv. „akustických křivkách“, protože jsou druhotné. Kdysi vznikly tak, že u výborně znějících houslí se desky po otevření korpusu opatřily nakreslenou kupř. centimetrovou sítí jako při kopírování obrazů a v průsečících síťových čar se změřily tloušťky desek. Stejné hodnoty tlouštěk se pak vzájemně spojily čarami, které tak vytvořily ony známé „akustické křivky“. Tyto křivky jsou houslaři přímo zbožňovány a považovány za jediný základ výborného zpracování desek. Jsou dokonce utajovány jako bůhví jaké tajemství. Ovšem nebere se v úvahu, že to platilo jen pro určité housle, určité dřevo a určitou stavbu. Byla tu i určitá forma, effa, trámec, výška lubů a vzájemný poměr tlouštěk a tak, i když to může být pomůcka, je to pomůcka zavádějící. Odvádí od tvůrčího přístupu k akustickému řešení, ke kterému nezbytně patří i průběžné experimentální práce. Při konstrukci desek je důležité vyřešit ještě další záležitosti. U víka umístění a postavení otvorů effa a jejich délku a dále basový trámec. U dna zas volbu tloušťky desek v okrajích a u „C“ výřezů.