Případ a zároveň příklad jednoho seřízení houslí

Jednou jsem opravoval a upravoval housle „Carlo Testore 1741“. Po opravě jsem nástroj seřídil podle své metody na jeho optimum. Při pozdějším poškození nástroje v podobě menší praskliny na vrchní desce nejspíše vlivem přílišného sucha, nechal majitel nástroje udělat opravu u mistra houslaře, jehož kvality znal, v místě, kde se právě nacházel. A byl to skutečně výborný houslař. Při velmi dobře provedené opravě byla však vyměněna jak původní kobylka, tak i duše. Podle vyjádření majitele ale houslím po opravě něco scházelo. Nehrály prý jako dříve. Tak se housle zase dostaly ke mně, ke kontrole. K ní jsem použil právě předešlý graf (výše uvedenou rovnici) váhové závislosti mezi kobylkou a duší.
Váha mojí původní kobylky byla 1,8g
- váha nové 1,9g.
Váha mojí původní duše byla 0,65g
- váha nové 0,75g.
Můj původní činitel optima byl 1,170
- nový 1,425.

Kdybychom si to představili v procentech, pak moje původní seřízení bylo 17% od ideální hodnoty 1, a nové seřízení o 42,5%. Protože onen houslař naštěstí majiteli původní kobylku a duši vrátil, bylo snadné uvést vše do původního stavu, se kterým byl majitel, tak jako předtím, spokojen.
Přestože se u kobylky a duše jednalo o rozdíly řádu desetin gramů, výsledek byl patrný. V těch případech, kde velikost činitele optima dosahuje běžně náhodných hodnot 1,6 až 2, jsou rozdíly v kvalitě až neuvěřitelné. Lze to vysvětlit tím, že při velikosti amplitud chvění desek kolem 0,02 až 0,05mm, je při rychlostech kmitočtů váha kobylky a duše naprosto rozhodující pro ozev a kvalitu nástroje. Váha nesmí být nikdy brzdou. Jedná se tu vlastně o hybnost hmoty z dynamiky.