Duše

Duše musí mít přesnou výšku pro místo, kde bude definitivně stát. Je-li tato výška menší, tlak kobylky vrchní desku na tuto výšku domačkává a deska se pak nechvěje tak volně, jak z rovnovážné polohy má. Podobně je tomu i tehdy, když duše má výšku větší, než má mít pro místo definitivního postavení. Duše pak vrchní desku nadzdvihuje, vypíná, a ta se opět nechvěje tak volně, jak by se chvěla z rovnovážné polohy. Výška duše je proto důležitou veličinou.
Kolmé postavení duše v rovině podélné je nejlépe vidět otvorem žaludu. Ale nechá se zjistit i bez kontroly žaludovým otvorem následovně:
Pružným ocelovým měřítkem se změří vzdálenost duše od pravého effa, přičte se průměr duše a takto vzniklý rozměr se odečte od míry, kterou tvoří vzdálenost spáry po sklížení klínů vrchní desky od okraje pravého effa. Výsledkem je míra od spáry spodní desky k dolnímu konci duše, kterou změříme (zkontrolujeme) měřítkem. Kolmost duše v příčném směru se kontroluje vizuálně. Obvyklé postavení duše je asi 3mm za pravou nožičkou kobylky.
Její postavení se při seřizování nástroje může měnit v příčném směru v řádu desetin milimetru a ve směru podélném v hodnotách i 1mm. Může se tak získat o trochu uvolněnější tón a malá změna barvy tónu na jednotlivých strunách tím, že výška duše o něco lépe akusticky odpovídá nové poloze duše. Záleží na zkušenostech houslaře. Samoúčelné změny polohy duše jsou zcestné.
Existují ale i extrémní polohy postavení duše, kupříkladu při odstraňování tzv. „vlčího tónu“ či „vlka“.