Vznik metody

Vznik metody seřizování houslí na jejich optimum (platí i pro violy, violoncella a kontrabasy)

Dosažení "optima" daného nástroje znamená snadný ozev, tónovou kvalitu, jasnost tónů a jejich přesné oddělování při rychlé technické hře.

Metoda, její podstata, kdy a jak vznikla:

Metoda vznikla v letech 1981- 1983 při stavbě houslí pro koncertního mistra České Filharmonie Petra Škvora. Tehdy jsem stavěl dva shodné nástroje - úmyslně jeden ze stoletého dřeva, druhý ze sedmi-osmiletého. (mimochodem - výsledky tónové kvality byly přibližně stejné).
Po zhotovení nástrojů a jejich vyzkoušení mě napadlo zkusit dostat oba nástroje na naprosto stejnou zvukovou úroveň. Zhotovil jsem proto tenkrát pět různých duší a pět různých kobylek a při jejich vzájemných záměnách jsem housle (jelikož na housle hraji) zkoušel a subjektivně hodnotil školským známkováním 1, 2 a 3.

Průběhem času jsem zjistil, že jen některé kombinace duší a kobylek dávají známku 1 max 2. Zúžil jsem proto výběr kobylek a duší tak, abych dostával jen známku 1.

Povedlo se. Ale co dál? Měl jsem několik kobylek a duší v určitých kombinacích, ale jak je do budoucna určit, vybrat, aby vždy dávaly kvalitu známky 1, když vzájemně byly strukturou dřeva, rozměry, tvarem a vahou rozdílné ? Vzpomněl jsem si tehdy na našeho výborného profesora matematiky z roku 1945až 49 na vyšší průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici v Praze 1 (tehdy to prestižní škole), který při odvozování vzorců nám předváděl různé možné způsoby jak dosáhnout stejných výsledků. Proto jsem začal vybrané kobylky a duše vzájemně posuzovat a hledat nějaké rozdíly. Pouze ve vahách jednotlivých kobylek a duší jsem rozdíly zjistil. Zkusil jsem tedy váhy porovnávat, vzájemně odečítat, sčítat, dělit a násobit a právě při násobení se objevilo něco, co mě velice zaujalo.

Vybrané kombinace kobylek a duší při vzájemném vynásobení jejich vah dávaly přibližně stejná čísla. Váhy kobylek a duší byly sice vzájemně rozdílné, ale vybrané dvojice dávaly při jejich vynásobení vždy téměř stejné hodnoty. Matematicky se to nechalo vyjádřit výrazem x.y=k. Po nahlédnutí do učebnice matematiky jsem v kapitole o kuželosečkách našel tento výraz jako rovnici rovnoosé hyperboly, kde "k" je jakékoli reálné číslo různé od nuly. Rovnoosou hyperbolu jsem si zkonstruoval, nakreslil, a ta se stala pak základem grafu uvedeného v publikaci o houslích na předešlých internetových stránkách. V grafu se na osu "x" nanáší váha duše, na osu "y" váha kobylky. Souřadnice obou těchto hodnot, jsou -li správné, se protínají na křivce hyperboly. Či-li vyneseme-li na osu "y" hodnotu váhy kobylky, v našem případě 1,4 g a vedeme-li z toho místa souřadnici"x", pak ta protne křivku hyperboly v místě "k". Spustíme-li z tohoto bodu souřadnici "y", tak ta protne osu "x" v místě, které nám určí váhu duše, v našem případě 0,7 g. Je to tedy grafické vyjádření výrazu x.y=k, kde "x" je váha duše, "y" váha kobylky, a "k" velikost korpusu. Protože jsem experimentální práce dělal na houslích, kde součin vybraných dvojic kobylky a duše vycházel blízký číslu 1, určil jsem si pro velikost jejich korpusu "k"=1.
Vznikla tak praktická pomůcka pro houslařskou praxi v podobě:
Váha kobylky násobena vahou duše se rovná 1. Ta umožňuje stanovit správnou kobylku a duši předem, bez dalšího hledání a zkoušení, a to s výborným výsledkem.

Protože jak píši, už dříve v publikaci o houslích, na předešlých internetových stránkách, nemusí být právě k dispozici lehká a pevná kobylka, ani lehké dřevo na duši, stačí proto když činitel optima"k"se číslu 1 blíží, a to na hodnotu 1,1 až max. 1,2. Celá tato pro mne překvapivá metoda byla dlouho ověřována, jak v prostorách dílny, tak při zkoušení nástrojů v sále, a to vždy s potvrzujícím a očekávaným výsledkem. Protože se za celou dobu nic podobného nezjistilo, přistoupil jsem k poslední kontrole, potvrdit si, že se jedná skutečně o mimořádnou záležitost.

Dnes, v mých 82 létech, myslím, že si mohu, bez dotčení kohokoli, dovolit prozradit onu poslední a závěrečnou kontrolu o fungování a jedinečnosti této metody.

Postupně jsem žádal houslisty, kteří ke mně přicházeli o radu, aby si nechali akustickou úpravu udělat jinde, a to u více houslařů a nebudou-li nadále spokojeni, aby se vrátili, že se jim pokusím pomoci.

A když se tak stalo a vrátili se, změřil jsem si postavení duše a kobylky tak, abych případně vše mohl uvést do původního stavu, a duši s kobylkou těch houslí jsem po té vyjmul a zvážil. Kontroloval jsem vždy i výšku duše. Váhy kobylky a duše jsem vždy vzájemně podle vztahu x.y=k vynásobil a podle velikosti optima "k" jsem zjistil stav seřízení, ve kterém se housle nacházely.

Mohu a musím, bohužel, říci, že většina seřizovaných nástrojů, a to i nástrojů, v ceně statisíců, nebyla podle této metody v pořádku. Velikost činitele optima "k" se pohybovala většinou v hodnotách 1,5 až 1,8. Některé nástroje se dostaly, podle všeho náhodně, na hodnotu třeba i 1,2 a některé zas na hodnotu 1,9 až 2. Ty nástroje, které se dostaly na hodnotu 1,2 jsem opakovaně kontroloval další žádostí o nové seřízení a nástroje se vrátily obvykle s hodnotou "k" větší, než byla ta původní 1,2, třeba 1,4 až 1,5.

Tím se mi jen potvrdilo, že opravdu tento postup a metoda seřizování v obecném, odborném povědomí není.

Tuto metodu seřizování nástrojů na jejich optimum používám víc jak 25 roků k plné spokojenosti mnoha houslistů.

Nyní vše kolem toho zveřejňuji proto, že opravdu může pomoci houslařům, houslistům a hudbě a já, že se zbavuji pocitu, že si vezmu na onen svět to, co může nadále pokračovat a pomáhat.

V úctě k houslím opakuji motto z úvodu publikace o houslích z předešlých internetových stránek:

"Housle jsou jedním z nejgeniálnějších výtvorů lidského ducha ve své jednoduchosti a nemožnosti na nich cokoli při jejich dokonalosti změnit k lepšímu…"